PRVNÍ RANDE

Zastavujeme. Skoro vypadnu ven, nohy mám jako z gumy a třesu se po celém těle jako osika. Jsem strašně nervózní. A borec úplně v klidu otevírá kufr a vytahuje z něho velkou barevnou jakoby háčkovanou etno deku. Chytne mě za ruku. Vzápětí se vydáváme cestičkou mezi poli někam dál od silnice. Hledá vhodné místečko v závětří anebo přesně ví, kam míří. Jdeme na to!