JAMIEHO SPANILÁ JÍZDA (Z DENÍKU TURISTKY)

Pode mnou je kanál a už vidím břehy Anglie. Po dlouhých letech konečně zpátky na místě činu. Vcházím do příletové haly. A tam stojí. Jamie. Pilot. Modré oči, světlé vlasy, štíhlá postava. Po lehce rozpačitém přivítání spěcháme na parkoviště. Snažíme se o konverzaci, ale nejdřív se musím rozmluvit. A už se řítíme po dálnici, kolem známá nezajímavá anglická krajina. Najednou v pustině odbočujeme do nákupního centra. Zve mě na snídani a ještě mi zvládne naplnit kabelu jídlem v minimarketu. Líbí se mi jeho ruce. Líbí se mi, jak řídí, cítím se bezpečně. Jsem v eufórii. Zpívám si London's calling a čumím ven. Už jsme na severním předměstí a projíždíme černošskou čtvrtí. Provoz je neuvěřitelnej a pořád houstne. Jamie bravurně projíždí přecpaný křižovatky a kruháče a kličkuje mezi dalšíma autama, červenýma autobusama a černýma taxíkama. No jo, pilot. Já bych to nedala. Blížíme se do centra a na mou počest vysvitlo i sluníčko! Mám úžasnou vyhlídkovou jízdu. Po dlouhém kroužení a popojíždění najdeme můj hostel. Ještě mi pomáhá vyřídit formality a už se musíme rozloučit. Ozve se až bude zpátky v Londýně. Chystá se totiž o víkendu na jachtu na nějakou chlastačku s kámošema. Takže si budu moc všechno projít sama, perfektní!