SATURDAY NIGHT IN LONDON (Z DENÍKU TURISTKY)

Osprchuju se, vyfiknu a vyrážím do víru velkoměsta. Sobotní noc v Londýně! Jedu na Oxford street. Cejtim se dobře, vypadám dobře. A už jsem na Piccadily cirkus. Všude stovky lidí, turistů, pouličních umělců-živejch soch, malířů a jeden virtuóz s kopačákem. Vlezu do jedný z hospod a poroučím si plzeň, piju venku na stojáka a obhlížím terén. Pak dám ještě jednu a je mi ještě o něco líp. U Leicester square hledám jednu diskotéku. Jmenuje se Zoo bar. Před vchodem se táhne fronta. Jdu hned dopředu, kde mě zastavujou vyhazovači, že prej je plno. Ale mě se nechce na nic čekat. Říkám, že musím nutně dovnitř. Chtěj vidět pas a pouští mě! Je pěkně narváno, muzika jede naplno a holky se natřásaj. Jdu si pro další pivo a pozoruju všechno to dění. Jedna s dívek, se mě zeptá, jestli jsem v pořádku. No jo, angličanky, tlustý, nacpaný v lesklejch topech a minisukních, to jsou hvězdy! Já mám triko a džíny... a oranžovou taštičku přes rameno. No, asi vypadám trochu divně. Ale jistě zářím přirozenou krásou! A pak se objeví ON! Jdem na parket. Já už se skoro bála, že si nezatrsám! Je pěknej, věk 34, výška 180, barva očí a vlasů hnědá. Jméno Nikolas, vymydlenej Ital z Říma. Je i zábavnej a pořád se smějem. Objednává mi další pivo a skvěle se bavíme. Líbá jako bůh, tělo má pevný a hodně dobrý vlasy. Ještě skočíme na chvilku nahoru do baru a pak utíkáme na poslední metro. Bydlí naproti mýmu hostelu, to je ale náhodička! Skončíme v hale jeho hotelu, líbáme se a objímáme na sedačce v rohu, ale recepčním se to moc nelíbí. Škoda, mě se to líbí až moc. Jsem prostě opilá. Tak se rozloučíme a domluvíme si schůzku na deset ráno, pro změnu v recepci mýho hostelu... (pokračování někdy příště)