NA GOLFU S DIVOUSEM

Bylo hezky a tak jsme vyrazili na golf. Já nehrála, hrál on a já mu nosila hůlky. Moc mu to nešlo, že prej není ve formě po nemoci. Bylo mi to jedno. Já byla na návštěvě v jeho životě a zkoušela, jestli se mi ten jeho svět nebude třeba líbit a jestli bysme se nemohli navzájem obohatit. Lidi maj žít v páru přece. Asi mu to fakt nešlo, protože jsme pořád dokola hledali zatoulaný míčky. Prohlásila jsem, že pinpong je lepší a on na to, že mě miluje. A pak už to šlo jenom z kopce. A to by moh bejt fakt pohodovej borec.. kdyby nebyl tak zkaženej a zvrhlej a nelebedil si v tom. Vidím v lidech to dobrý a hezký a jaký by mohli bejt, kdyby na sobě pracovali. Ale je to schovaný a zalezlý tak hluboko, že to skoro nemůžu najít. Je mi z toho smutno. A bolí to. Odpustila jsem mu a šla dál svou cestou.