DANIELA A TĚLESNÉ SPORTY

Už od mala mě nebavilo provozovat kolektivní sporty a hry s míčem už vůbec ne. Výjimkou byl fotbal s klukama. Měla jsem opravdový strach, že mě spolužačka Romana s kozama číslo pět a svalama jako Schwarznegger při vybíjené na místě zabije. Nevadily mi hry s malými míčky. Jako ping-pong, ten mě bavil i šel. Málem jsem na pionýrském táboře v NDR vyhrála šampionát. Představu, že vyhraju, jsem však nezvládla psychicky. Taky Forest Gump v něm byl výbornej a to je směroplatný. Pak jsem si nechala nasadit brýle do dálky (fakt už se na to kolem nedalo koukat) a tím pro mě veškeré skupinové hry v tělocvičně i na hřišti skončily definitivně. Byla jsem rychlý běžec, ale hod čímkoli mi vůbec nešel. Prostě poslední ve třídě. Na tělocvik jsem byla nešikovná, i když by to při mé figuře nikdo neřekl. Tělo však pohyb vyžadovalo. Vytvořila jsem si vlastní cvičení na míru. Vycházím z několika různých technik, z nichž vybírám prvky a kombinuji je. Začala jsem před více než dvaceti lety. Cvičení trvá zhruba 25 minut a projede, pohladí a posílí celé tělo. Je skvělé na rovné držení těla, pevné břicho, kulatý zadek, štíhlé nohy, krásná prsa a ramena. Funguje to. Moje tělo je toho důkazem. Přemýšlím, že cvičeníčko á la La Daniela pošlu dál, bylo by škoda si ho vzít s sebou do hrobu.